Myslíte si, že nacisti v roce 1945 prohráli válku a jen tak se vzdali? Omyl, podle režiséra Timo Vuorensola německá armáda sebrala svých pět švestek a odstěhovala se na odvrácenou stranu Měsíce, kde vybudovala svou gigantickou základnu a v klídku přežívá a čeká na příhodný moment, aby mohla Americe vrátit drtivou porážku.
Už prvotní myšlenka tohohle finského kousku nutí k zamyšlení, jak tenhle filmy mohl být natočen. Kdo viděl trailer, mohl si udělat obrázek ve stylu, že se bude jednat o další divnou filmovou slátaninu, svojí stylizací připomínající Svět zítřka, ovšem s příběhem dost ucházejícím. V konečném součtu to opravdu tak je a proto hodně záleží na úhlu pohledu diváka, jestli film bude brát moc vážně nebo už od úvodu bude film sledovat s množstvím nadsázky a to i z mého subjektivního názoru všem doporučuji.
Film je specifikován jako akční sci-fi komedie. O tom, že film je dostatečně sci-fi, zde nemusím víc rozvádět, za vše mluví jenom samotná představa nacistů na odvrácené straně Měsíce, dokonce i akční sekvence se zvládá celkem dobře, tempo sice není nijak úchvatné a nejsou tu žádné akční pecky, u kterých by se divák vyloženě pozastavil (možná tak posledních patnáct minut, u kterých se nejspíš vyplácala většina rozpočtu). Některé scény připomínají spoustu jiných filmů, kde už něco takového bylo použito, ale o tom později.
Je zde jasně znát, že režisér si dává záležet hlavně na tom, aby zde nacisti byly vyobrazeni v pravém světle (Heilování a nadřazenost rasy), ale zároveň se snaží vše odlehčit humorem útočícím hlavně na americkou vládu, u které se občas trefí do černého (prezident USA je zde otravná a hloupá ženská), ale občas celkem přestřelí a vtip tak občas zabere, jindy je dost prapodivný, ale především nemusí to být to pravé ořechové pro každého.
Dalším neduhem je scénář, do kterého se narvalo hrozně moc věcí. Není to na škodu. Je vidět opravdová snaha ukázat divákovi spoustu dobrých scén, vtipu a zabavit ho, ale někdy je toho až moc a vzniká nefunkční mix, který na sebe ani moc dobře nenavazuje a se stále zrychlujícím se tempem ke konci už je toho zkrátka až příliš. Naštěstí v poslední čtvrt hodince se vše uklidní a film se zaměří na jedinou věc a to je akce . I když jí je ve filmu po málu, tak poslední čtvrtina je dobrá náplast na prapodivný zbytek. Navíc se i dočkáte jedné (tedy aspoň pro mě) epické scény a poté závěrečného měření sil mezi USA a Německem, které jako by vypadlo z kterékoli epizody Star Wars, jenom ne tak svižné a cool.
K nevýrazné hudbě se příliš vyjadřovat nebudu, ale musím zmínit, že fanoušci Matrixu (především třetího dílu) ke konci filmu zaslechnou známou skladbu.
Co se týče postav, ty jsou po většinu času, když už ne dobře zahrané, tak alespoň občas vtipné, takže filmu samotnému přidávají daleko víc na kvalitě a dávají zapomenout na slabší, nudné díry ve scénáři v momentech, kdy nezabírá vtipkování na účet nacistů a USA.
Závěr
Iron Sky je film, který buduje na zajímavé myšlence a budí dojem, že chce pobavit za každou cenu. Má pár vtipných postav a zaměřuje se především na Americkou politiku a nacisty, ale bohužel některé vtipy nejsou úplně stravitelné a film ztroskotává na zarputilosti ukázat divákovi všechno možné a z toho se na konec stává divná slátanina, u které se občas usmějete. Nic víc a nic míň.
Režie: Timo Vuorensula
Hrají: Udo Kier, Julia Dietze, Tilo Prückner
Hodnocení: 5/10