V reálu se jmenuje Sôichi Negishi a je to neuvěřitelný blbec. Odjede z vesnice do města a snaží se dosáhnout svého snu. Stát se slavným popovým hudebníkem a mít miliony fanoušků po celém světě. „No music no dream“ jak sám říká. Jenže je tu malý problém, vlastně dva.
Za prvé, on ten jeho kytarový pop za moc nestojí. A druhým problémem je jeho alter ego Johannes Krauser II. Negishi ani neví, kde se v něm tahle zvrhlá osobnost vzala. Krauser je totiž přesným protipólem hlavního hrdiny. Je to frontman deathmetalové skupiny jménem Detroit Metal City. Zpívá o zabíjení, znásilňování a vůbec o takových věcech, na které Negishi nemá ani pomyšlení. A zatímco o „obyčejnou“ část osobnosti hlavního hrdiny nikdo nestojí, tak Krauser je neobyčejně populární. Koluje o něm spousta zvěstí. Třeba, že je to sám ďábel a dokázal znásilnit jedenáct lidí v jedné minutě. Na undergroundové scéně ho prostě fandové žerou, vyprodává koncerty a peníze z desek se jenom sypou. Díky řadě nešťastných příhod se Negishi najde ve svém alter egu a jeho zloba se projeví i v písničkách. To vystřelí DMC v žebříčku popularity ještě výš. Jenže jejich bláznivá šéfóvá není spokojená, dokud nebude kapela minimálně tak dobrá jako metalová legenda Jack Ill Dark.
Hard To Be A Rock’n Roller
Ano je to typicky japonsky přeplácané a to se jenom snažím nastínit, o co tam jde. Nejspíš bych měl začít také o tom, jak to vypadá a jak se to sleduje. No je to ta japonská přepálenost jakou čekáte. DMC bude asi pro člověka asijskou kulturou nezasaženého (ať už anime, mangou, hudbou nebo televizní a filmovou tvorbou) trošku hůř zpracovatelná. Herci přehrávají snad každou repliku a i když Ken’ichi Matsuyama dokonale zahrál postavu stydlivého, mladého a neuvěřitelně otravného Negishiho, pořád je to postava, které budete chtít dvě hodiny ublížit. Někdy jsou charaktery tahány až do úplného extrému a absurdita ždímána až na kost. To je přesně ta část, kde se projevuje tvář anime. Ve filmu to vypadá divně, ale po chvilce vám to ani nepřijde. Tady se názory spousty lidí rozcházejí. Japanofilové budou tvrdit, že je to skvělé a „obyčejní“ diváci budou ohrnovat nos. Já se tentokrát přikloním k první skupině, protože ač jsem anime neviděl je mi jasné, odkud bylo čerpáno. A ty absurdity k tomu prostě patří. Celkové popisování death metalu a jeho fanoušků je stejně jako celý film zataženo do extrému, takže snad ani nikoho nenapadne se vytočit.
Kámen úrazu přichází se stopáží. Kdyby měl DMC hodinku dvacet, všechno by uteklo a fungovalo. Jenže v delší stopáži (cca hodina a čtyřicet minut) už jsou znát hluchá místa. Všechny ty hloupé a za vlasy přitažené situace prostě tak dlouhý film nenaplní. Marná snaha brát některé scény vážně DMC také nepomáhá. Prvních třicet minut jsem se několikrát podíval na hodiny, protože ač se sem tam objevilo něco zábavného, nestačilo to. Druhá část filmu už byla lepší, rychlejší i zábavnější. Ani finální zúčtování také není kdovíjak dobře zvládnuté. Gradace je nulová a celou dobu divák čeká na nějaký ten epický moment a žádný nepřichází (ale poslední dvě tři minuty jsou super).
DMC je hodně specifický film ve dvou ohledech. Co se týče naší republiky, je určen jen pro diváky, kteří mají s něčím podobným zkušenosti (jak jsem psal výše, ať už anime nebo cokoliv jiného). Ostatním může necelé dvě hodinky způsobovat šoky a nevolnost zvláštním druhem humoru a brutálně přehrávajícími herci. A za druhé, je určen jen pro posluchače určitých druhů hudby popř. „neutrální posluchače“. Silně pochybuji, že člověk, který holduje jen jedné oblasti muziky (která ještě navíc není obsažena ve filmu) se něčím takovým prokouše. A když, tak to nebude jednoduché. Pravda, mixuje se tam něco jako asijský metal (tuhle část bych vynechal, pro ortodoxní death fanoušky je tu místo pro flame. Ve filmu je death metal vtipně definován i vtipně ztvárněn, takže tohle se vážně určitě nebere) dále tu narazíme na J-pop, ale i na jakýsi neopunk v podání dámské kapely. Své cameo dostane i rap.
Přes tuhle všechnu přeplácanost se Detroit Metal City dá bez problému shlédnout a věřím tomu, že si ho za nějaký čas rád pustím znovu. Převedení hodnocení do čísel bude trošku horší. Slabší sedmička nebo silná šestka. Tak jako tak je DMC zábavný film, který je pro milovníky anime jako dělaný a pro ostatní diváky to může být jakýsi pokus proniknout do japonské tvorby. Neříkám, že úspěšný pokus.
PS: Masky i název jsou samozřejmě odvozeny od slavných Kiss a Detroit Rock City.
PPS: Soundtrack je zábavná a vtipná záležitost. Určitě se pustím i do anime.
PPPS: A fakt mě to bavilo! 🙂