20.listopadu 1975 měl premiéru jeden z nejvýznamnějších a bezesporu nejlepších filmů všech dob – Přelet nad kukaččím hnízdem. Toto psychologické drama si vysloužilo všech 5 hlavní Oscarů (nejlepší film, režie, herec v hlavní roli, herečka v hlavní roli a nejlepší scénář) a vyrovnal tak rekord, který držel po čtyřicet let Frank Capra s filmem Stalo se jedné noci. Stejný úspěch zopakoval až po 15-ti letech film Mlčení jehňátek. Ovšem Přelet nad kukaččím hnízdem je významný ještě jednou věcí, kterou oceníme zejména my, Češi. Je dílem českého režiséra Miloše Formana!
Když se drobný kriminálníček R. P. McMurphy rozhodne pro umístění v psychiatrické léčebně místo pobytu ve vězení, věří, že z toho vyklouzl hladce. Je přirozeně svobodomyslný, nepřijímá autority, a tak netrvá dlouho, než se pokusí vzbouřit proti dominantní a ponižující atmosféře, která je do velké míry řízena odměřenou a přísnou sestrou Ratched. Nakonec McMurphyho jeho podrývání pravidel kliniky přivede k jeho vlastní zkáze, protože ho dále drží jako pacienta a předepíší mu léčbu, díky níž neodvratně ztratí svou identitu a ještě více…
Snímek byl natočen podle románu Kena Keseyho z roku 1962, v němž autor zaznamenal své zkušenosti zaměstnance psychiatrické léčebny. Je zajímavostí, že Ken Kesey film nikdy neviděl a dokonce žaloval producenty, jelikož nebyl snímek natočen z pohledu Chiefa, jak to napsal on.
Ačkoliv je Přelet především o touze po svobodě a o vzepření se pravidlům a autoritě, tak nejlepším prvkem je právě soukromá válka mezi McMurphym a sestrou Ratched. McMurphy jako rozvratný anarchista poskytne některým pacientům alternativní cestu, ukáže jim zlomek života, který si zaslouží, záblesk svobody, již si většina z nich nikdy neužije. Vzpomenout můžeme nezapomenutelnou scénu, kdy R.P „unese“ skupinu pacientů a vydá se s nimi na loď rybařit. Proti němu stojí chladná, despotická a svým způsobem krutá zdravotní sestra, která se postupem času stane vyrovnaným McMurphyho protivníkem. Právě scény, kdy McMurphy splyne s ostatními pacienty, do jisté míry s nimi soucítí, chápe je a dá jim okusit trochu toho „normálního života“ jsou na jednu stranu zábavné a na druhou dojemné.
Snímek se po celou dobu drží své ústřední myšlenky, ale poskytuje i podrobný pohled na život uvnitř kliniky. Jsme svědky např. psychologických sezení, které vede právě sestra Ratched, která i když má svým pacientům pomoci, tak dává najevo „kdo je tu pánem“. Tyto scény vynikají zejména svou autentičností. Je to dáno tím, že Miloš Forman při natáčení nikomu neřekl, kdo bude v záběru a na koho se soustředí, takže všichni přítomní po celou dobu hráli naplno. Celkový dojem navíc umocní fakt, že v komparzu si zahráli skuteční pacienti.
Co slouží Formanovi ke cti, tak nezapoměl na dokonalé vykreslení charakterů a vztahů mezi postavami. I ta nejposlednější postava má svůj osobitý charakter a ač chcete nebo ne si k nim najdete cestu. K McMurphymu pocítíce nával sympatií hned pár vteřin poté, co se objeví. Sestru Ratched budete nenávidět. Přátelství mezi McMurphym a Chiefem vám poskytne těch pár úsměvných momentů. Chování ostatních pacientů, zejména pod vedením McMurphyho, budete fandit. Právě přátelství McMurphyho a Chiefa a především jeho síla, Vás v závěru dožene k slzám.
Snímek by možná nedosahoval takových kvalit nebýt excelentního obsazení. Forman nemohl vybrat lépe. McMurphyho ztvárnil brilatní Jack Nicholson, který do jisté míry hrál sám sebe. A sestru Ratched zahrála s děsivou autetičností Louise Fletcher, která v pár případech dokonce zastínila samotného Nicholsona a byla nekorunovanou královnou celého snímku. Oscar za její výkon považuji za jeden z nejzaslouženějších. Je smutným faktem, že svůj úspěch již nikdy nezopakovala. Dále se ve snímku objevilo plno herců, kteří se později velice proslavili. Např. Danny DeVito, Vincent Schiavelli a Christopher Lloyd, který si zahrál doktora ve filmu Návrat do budoucnosti.
Přelet nad kukaččím hnízdem je klenotem světové kinematografie. Je dokonalou ukázkou psychologického dramatu, inteligentního scénáře a výjimečných hereckých výkonů. Miloš Forman dokázal neuvěřitelným způsobem skloubit nesmírně dojemný příběh a smutné lidské osudy se zábavnými momenty a scénami. Snímek plyne příjemným tempem. Počátek snímku je vtipný, svižný a postupem času dramaticky graduje a to do doby, než příjde závěr, který je neskutečně silným a smutným zážitkem.
Viděla jsem spoustu filmů a tím pádem i psychologických dramat. Ale Přelet nad kukaččím hnízdem stále řadím mezi ty nejlepší, co jsem shlédla. Poskytne mi plno úsměvných momentů, ale i emocí. A v neposlední řadě se dmu pýchou, že takový výjimečný snímek stvořil český režisér.
P.S. – Děkuji, pana Formane, za tento úžasný filmový zážitek a také za ukázku toho, že český režisér dokáže natočit snímek Oscarových rozměrů a ne jen hloupý Kameňák nebo Román pro ženy.